Historie

Motorová pila: Od pazourku ke strojní revoluci v lesích

Počátky cesty: člověk, dřevo a nástroje

Dřevo patří k nejstarším materiálům, se kterými se lidstvo naučilo pracovat. Od dob, kdy naši předkové jako sběrači a lovci využívali přírodních materiálů, se vztah člověka k lesu významně proměnil. Zlom nastal s neolitickými zemědělci, kteří přestali být pouhými součástmi přírody a začali ji cíleně přetvářet. Lesy se káceli, aby vznikl prostor pro pole či pastviny, čímž začala poptávka po nástrojích schopných tuto práci usnadnit.

První nástroje byly primitivní – pěstní klíny z kamenů nebo pazourkové sekery. Teprve s rozvojem kovů nastoupily bronzové a železné sekery a pily. První zmínky o pilách pocházejí už z kolem roku 5000 př. n. l., kdy lidé vyráběli pazourkové nástroje se zoubkovaným ostřím. Významnou inovací byl také objev bronzových pil, známých z egyptských nálezů z období kolem 2700 př. n. l. Římané zase zdokonalili pilový zub vyhnutím jeho hrotu střídavě na obě strany, čímž zabránili svírání pily ve dřevě.

Stále však šlo o nástroje poháněné lidskou silou, což bylo fyzicky náročné. Vodní pily, které se začaly používat od středověku, přinesly zásadní úlevu. První písemné zprávy o nich v Českých zemích pocházejí ze 14. století. Avšak ani tyto stroje nedokázaly zcela vyřešit obrovskou námahu spojenou s kácením a opracováním dřeva, která dřevorubce po staletí provázela.

Motorová pila: přelom ve světě lesa

Zásadní revoluce přišla až s vynálezem motorové pily. První experimenty s mechanizací těžby dřeva spadají už do období, kdy začínaly pronikat parní stroje, ale skutečný rozmach nastal až ve 20. století se spalovacími motory.

Motorové pily, jak je známe dnes, se začaly rozvíjet ve 30. letech 20. století. První modely byly těžké a často vyžadovaly obsluhu dvou lidí. Teprve postupná miniaturizace, zlepšení konstrukcí a materiálů umožnily vznik lehkých jednoručních pil, které dnes známe. K největším rozmachům výroby a používání motorových pil došlo po druhé světové válce. V té době se motorová pila stala nezbytným pomocníkem v lesnictví, stavebnictví i v domácnostech.

Zajímavostí je, že podobné principy motorové pily vznikaly ve stejnou dobu na různých místech světa, často zcela nezávisle na sobě. Proto není jednoduché přesně určit, kdo a kde si prvenství ve vynálezu připsal.

Motorová pila jako symbol proměny lesnictví

Motorová pila změnila lesnictví z kořenů. Dřívější těžba stromů sekerou a ruční pilou byla nejen fyzicky nesmírně náročná, ale i časově zdlouhavá. Motorová pila dokázala práci dřevorubce zrychlit a zefektivnit, čímž se snížila cena těžby a stoupla produktivita.

Nicméně, jak upozorňují autoři knihy „Motorová pila a její historie“ Vladimír Simanov a Radan Bernacký, s mechanizací přicházejí i zásadní filozofické otázky. Je skutečně správné nahrazovat dvacet místních dřevorubců s motorovými pilami jedním operátorem těžebního stroje, který je schopný za den zvládnout mnohonásobek práce? Neztrácí se tím vazba člověka k lesu jako kulturní krajině? Není venkov zbavován pracovních příležitostí? A může vyrůstat psychicky zdravá generace, pokud děti nemají možnost vnímat přírodu a les z bezprostřední blízkosti?

Autoři upozorňují, že ačkoli technický pokrok snižuje dřinu a rizikovost práce, může mít i své stinné stránky. Velké stroje nedokážou všude pracovat šetrně k lesnímu prostředí. A i když harvestory a procesory představují technologický vrchol, motorová pila stále zůstává nenahraditelným nástrojem – ať už v profesním, nebo hobby světě.

Česká stopa ve světě motorových pil

Zajímavou kapitolou je český příspěvek k vývoji motorových pil. V Československu se ve 20. století vyráběla řada vlastních konstrukcí, a to nejen pro tuzemské potřeby, ale i pro export. Příkladem je dvoumužná motorová pila MP-50 z 50. let 20. století, vyráběná podnikem Motor Union České Budějovice, závod Vodňany. Právě takové stroje zásadně ovlivnily poválečnou mechanizaci těžby dřeva.

Motorové pily byly nejen technickým, ale i společenským fenoménem. Měnily vztahy mezi lidmi a krajinou, mezi průmyslem a přírodou. A dodnes zůstávají nejen pracovním nástrojem, ale i sběratelským objektem. Radan Bernacký, jeden ze spoluautorů zmíněné knihy, vlastní kolem sedmdesáti historických motorových pil, které představují unikátní svědectví technického vývoje.

Budoucnost motorové pily

Přestože moderní technologie těžby, jako jsou harvestory, dnes dokáží nahradit práci mnoha dřevorubců, motorová pila pravděpodobně ještě dlouho nezmizí. Stále zůstává neocenitelným pomocníkem všude tam, kde velké stroje nemohou – při drobných pracích, při údržbě, v horském terénu nebo tam, kde je třeba šetrného zásahu do porostu.

Autoři publikace věří, že motorová pila nebude v budoucnu jen „hobby“ nástrojem, ale že si uchová své místo i v profesním světě. A zároveň varují, že tradice – a tedy i česká konstrukční stopa ve výrobě motorových pil – se nedá koupit ani prodat, ale může zaniknout, pokud ji nebudeme chránit.

Motorová pila tak zůstává víc než jen technickým vynálezem – je symbolem proměny vztahu člověka k přírodě, krajině i k práci samotné.